LANGHANSARCHIV

Langhansarchiv: Historie

Dům Langhans nesloužil takřka nikdy ničemu jinému než fotografii: v letech 1880 až 1948 zde působil Ateliér J. F. Langhans, po jeho znárodnění se zde usídlilo Družstvo fotografia. V druhé polovině devadesátých let z iniciativy potomků Jana Langhanse prošel dům rekonstrukcí a byla zde založena nezisková kulturní instituce Langhans Galerie Praha. Od roku 2002 má obchodní prostory v pronájmu fotografický obchod FotoŠkoda.

Rodinnou firmu založil Jan Langhans, vystudovaný potravinářský chemik, který však propadl kouzlu fotografie. V roce 1876 si otevřel první ateliér a během třiceti let se stal jedním z nejdůležitějších portrétních fotografů v Českých zemích. Jeho závod v pražské Vodičkově ulici se brzy rozšířil o řadu poboček v celé zemi.

Mezi jeho nespočetné zákazníky patřily přední osobnosti světa kultury, vědy, obchodu a politiky, Langhans portrétoval také mnohé šlechtice. Z těchto portrétů, které byly součástí jeho ohromného archivu, vznikla „Galerie osobností“. Soubor fotografií, které jsou zrcadlem tehdejší společnosti. Ateliér Langhans získal na mezinárodním věhlasu, jak v době, kdy ještě Čechy náležely k Rakousko-uherské monarchii, tak později po vzniku samostatného Československa. Po první světové válce, kdy čítal archiv již více než milión negativů, předal Jan Langhans závod své dceři Marii a jejímu muži Viktoru Meisnerovi. Po druhé světové válce převzal Fotoateliér Langhans jako třetí majitel jeho syn Viktor Meisner. V roce 1948 byl Ateliér J. F. Langhans znárodněn. Archiv, který se mezitím rozrostl na dva a půl miliónu negativů, byl odvezen na skládku za Prahu a zničen. Dokument národní hodnoty se proměnil v tuny skleněných střepů. Ze sedmdesátileté historie Langhansova ateliéru zbyly dvě krabice vzpomínkových předmětů.

V roce 1991 byl dům restituován do rodinného majetku. Při přípravě renovace domu v září 1998 narazili dělníci na zamčenou skříň. Otevřeli ji a našli tři sta krabic se skleněnými negativy. Tento poklad unikl komunistické očistě padesátých let a skrýval se ve sklepě nepovšimnut více než půl století. Byl částí jedinečného souboru „Galerie osobností“, kulturního dědictví, které se zdálo být navždy zničeno roku 1948.

Jeho součástí byly negativy portrétů prvního československého prezidenta T. G. Masaryka z roku 1919, mladé operní pěvkyně Emy Destinnové (1895), pozdější hvězdy Metropolitní Opery, nejdůležitějších herců pražského Národního divadla přelomu století, ministerského předsedy, starostů, podnikatelů a spisovatelů. Dále portréty mnoha cizinců, kteří Čechy buď navštívili nebo zde žili (např. básník a diplomat Paul Claudel, císař Karel I. nebo Philippe Herzog von Orléans). Tyto snímky dokládají tehdejší celoevropský význam Čech.

Reprezentativní výběr sta z těchto negativů provedl fotograf Ivan Lutterer (1954-2001). Kontakty, které zhotovil, byly poprvé vystaveny na jaře 2000 v pražské galerii Rudolfinum. A jako by se znovu probudil energický duch Jana Langhanse, v červnu téhož roku se našlo v dalším sklepě ještě 200 krabic s negativy, které rovněž patří do „Galerie osobností“.

Devět tisíc skleněných negativů Galerie osobností bylo svěřeno Nadaci Langhans Praha. Tím zůstává nalezený archiv zachován ve své celistvosti i pro další generace.